Zde najdete několik málo fotomontáží, které mě napadly a abych snad někoho neurazil aplikoval jsem je experimentálně sám na sobě. Díky tomu si taky můžete udělat ‚obrázek‘ o tom, jak vlastně stvořitel tohoto webu vypadá.
Kdyby vás náhodou některý obrázek zaujal, můžete mi napsat a za drobnou úplatu bych vám mohl vytvořit podobné dílko (zajímavé či zábavné profilovky jsou dnes v módě!).
PF 2013
Ač většinu mých grafik naleznete v rubrice Humorné obrázky, neboť to je hlavním námětem mé tvorby, nicméně pro roztřídění obrázků do všech rubrik s grafikou, které tu mám mi stejně pár obrázků zbylo. toto jsou ony:
Pozadí na plochu jsou nezbytnou součástí každého počítače (a v dnešní době už i různých mobilních zařízení od mobilů až po smartphony), takže ani má grafická tvorba se jim nijak nevyhla.
Kdyby se vám náhodu nějaký obrázek natolik líbíl, že byste si jím chtěli ozdobit svou plochu, budu samozřejmě potěšen. Pokud si nevíte rady, věste, že stačí na obrázek kliknout, aby se vám otevřel v plné kvalitě a poté stisknout pravé tlačítko myši a zvolit Uložit obrázek jako …, nebo pomocí Soubor-Uložit stránku jako (Ctrl+S), nebo na jeho miniaturu kliknout pravým tlačítkem a poté Uložit odkaz jako… Možností je spousta a závisí na vám používaném prohlížeči, tak snad si s tím nějak poradíte.
Znovu, už ani nevím po kolikáté upozorňuji, že jakmile vytvořím něco nového, netřeba se bát, že by jste o to byly ochuzeni. Dám to sem hned jak to bude možné!
Když jsem se učil dělat s Gimpem, narazil jsem na skvělé stránky www.mmmatus.estranky.cz →, kdej sem našel mimo jiné také návod na pěknou skleněnou kouli. Tak jsem si podle totoho návodu tuto kouli vytvořil a velice se mi líbíla, tak jsem si řekl, že by byla škoda ji nevyužít.
Začal jsem tedy hledat nějaký pěkný starodávný stolek, na který bych ji umístil, jakožto křišťálová koule někde ve věštírně. Našel jsem pěkný spiritualistický stolek, jehož deska byla zdobena různými dřevěnými ornamenty, soubor obrázku tohoto stolku byl nazván podle toho, jak se této umělecké technice říká – Intarzie →.
Vzhledem k tomu, že jsem s Gimpem ještě tak moc neuměl, soubor jsem uložil přímo do souboru s tím stolkem, čímž jsem přišel o možnost další editace (což bylo potřeba). Při ukládání jsem však název souboru Intarzie zkomolil a vznikl tím název díla Intarázie.
Snad půl roku poté jsem si řekl, že udělám lepší a tak vznikla Intarazis.
Tím jsem zatím zkončil, ale plánuji ještě Intarasy a Intarazung.
Smích je kořením života. A kdo mě zná, tak ví, že na mé tváři smích uvidíte velmi často. Ne, neberu drogy, jsem prostě tak trochu magor. Takže není nutno dodávat, že se humor dostal i do mojí grafické tvorby.
Po kliknutí na obrázek se dostanete na jeho podrobnější popis, kde si jej můžete zobrazit v plné velikosti. Snažil jsem se dodávat obrázky v plné velikosti, jsem však limitován hostingem a tak jsem byl nucen několik obrázků zmenšit.
U nás na (střední) škole učí jistý pan profesor Boháč. Respektive Inženýr František Boháč. „Učí“ základy elektrotechniky a elektroniku. Právě díky svému svéráznému zposobu učení je považován za jednu z legend školy (hned po Ing. Lorenzovi →, který je jeho pravým opakem) a tak není divu že se činí velké oblibě.
Kromě toho, že každá neznalost studenta je odpálkována do autu formulací „My jsme měli Fanu“ tak byla jednou do světa vyslána parodie na tehdy myslím zrovna probíhající reklamu mobilního operátora Vodafone →. Jeden pilný student nahradil Petra Čvrtníčka panem profesorem, a text poupravil asi ve smyslu „Mohl jsem vám dát jednoduchou písemku, byly by samé jedničky, … A když pětky, tak pro všechny!„.
Součastně s tím se naše třída učila pracovat s Photoshopem a studenti začali hromadně následovat onu parodii na Vodafone, a tak vznikaly díla jako Fanovi Dráhy (pravděpodobně se jedná o pravopisnou chybu), Ork Fanovec, SuperFana (Superman), HitFan (Hitman), nebo například FanaCent (50Cent). A tak jsem se i já, jakožto také právě žačínající grafik zapojil a nějak mě to chytlo…
A tak jsem tvůrcem fanových fotomontáží dodnes.
Už je tomu nějaký ten měsíc, co jsem dokončil můj velkolepý projekt Drag Race, psaný téměř 12 měsíců v Pascalu, a vrhnul jsem se na Delphi, tedy Object Pascal. Asi po měsíci studia tohoto jazyka mě napadlo, že bych si mohl napsat nějaký ten budovatelsko-strategický simulátor, jeden z programů, o kterých jsem sníval. A jak vidět, sen se mi splnil.
Klíče zazvoněly, ulicemi znělo „Havla na hrad!“, psal se rok 1989 a Československo začalo novou etapu svého života. Nedlouho poté si Češi uvědomili, že s tím Slovenskem to nebude nejlepší a tak se rozhodlo, že je odpojí.
A najednou se přišlo na to (nic proti Slovákům, ale je to obecně známá věc), že ti Slováci nás tak jakože spíš táhli ke dnu. I rozhodli se čeští politici, že s tím zkusí něco udělat. Stejného názoru se chopila i samospráva fiktivního města Město, a rohodli, že nechají postavit nové předměstí jménem Předměstí. A Vám se dostalo toho zodpovědného úkolu, aby právě Vy jste se stal starostou této nové vznikající části města.
A tak se chopíte díla. Co by to ovšem bylo za předměstí, ve kterém nikdo nebydlí? Správně, první musíte postavit nějaké obytné budovy (jinak vás hra dál nepustí). Stačí jedna šestice rodinných domků a pak už si můžete začít stavět co je libo – stanoviště integorvaného záchranného systému, obchodní, nákupní a sportovní centra a samozřejmě také nesmíte zapomenout na inženýrské sítě a nějakou tu infrastrukturu.
„Takhle vás lidi nebudou mít rádi!“
Vzhledem k tomu, že s dotacemi si moc nevystačíte, tak doporučuji začít stavět nějaké budovy, které vám budou vydělávat, ale součastné vám udrží popularitu v kladných hodnotách – takže žádné hnusné hučící a kouřící továrny. Po těchto mohutných vstupních investicích, se předpokládá, že u vás začnou bydlet nějací obyvatelé a do kasy vám pomalu potečou nějaké ty peníze. Jakmile vyděláte něco málo peněz, je vhodné je znovu investovat a tak je zhodnocovat. Mohu vám však poradit, že hra má jeden cheat na peníze. Už vám neprozradím víc, snad jen, že je třeba stisknout určitou kombinaci kláves.
Zastavěním poslední parcely se (obrazně řečeno) ozve aplaus a vy končíte. Co jiného taky chcete dělat? Můžete samozřejmě hrát dál a v okamžiku, kdy některou z vašich budov zkolí požár, tak na jejím místě postavíte další, ale to už není to pravé budovatelství.
Jak již víte, Předměstí simulátor byl napsán v Object Pascalu, tedy Delphi. Je mi jasné, že se najdou spousty z vás, kteří si budou trhat vlasy, jak jsem mohl něco takové udělat?! Hlavní důvod byl ten, že jsem se chtěl naučit programovat v Delphi, a obecně objektové programování, neboť, když se podíváte na článek popisující mé první dojmy z Delphi, zjistíte že jsem byl přechodem na objektové programování šoknut. Je pravda, že kdybych začal Předměstí simulátor psát jako už poměrně zkušený programátor v Delphi, trvala by mi jeho tvorba podstatně méně času.
Klasický ukončovací dialog a k němu také nápověda
Že jsem se s programem chvílemi občas nepohodl dokazuje také celkem asi 116 komentářů na 793 řádku kódu, tedy asi jeden komentář na každý osmý řádek kódu. 31 komentářů zaujímá popis budov – viz dále, ale asi 11 komentářů neobsahuje nic jiného, než mnou používány debugger, tedy systém sloužící k vyhledávání chyb. Prostě jsem do programu nacpal příkazy showmessage s parametrem nějaké požadované proměně a při běhu programu mi vždy vyskakovala okna s hodnotami.
Já jsem si je přečetl, nastudoval, zprávu jsem odoukejknul a čekal na další. V okamžiku, kdy jsem nějakou chybu skutečně našel a vyřešil, tak se mi nechtělo mazat těch třeba 60 znaků a použil jsem prostě // a z příkazu se stal komentář. Navíc pro případ, že by se ta chyba objevila znovu, tak jsem nemusel znovu psát těch 60 znaků, ale jen 2 umazat (měl jsem to prostě vymakané ;-).
„Je to vlastně něco mezi Sim Village → a
Simutrans.“
Pokud vás zajímá, jakým způsobem byly řešeny jednotlivé budovy, tak po prolistování staženého souboru zjistíte, že najdete pouze bitmapy k jednotlivým budovám. Všechny parametry všech budov jsou totiž uloženy ve zdrojovém kódu. Napadlo mě, že bych je mohl odsunout do externího souboru, ale jednak by se tím program celkem dost zkomplikoval a pokud bych nechtěl provádět např. aktualizace programu, resp. databáze budov tak by to nemělo smysl. Prostě a jednoduše mám v programu jednu proceduru (jmenuje se databaze), které řeknu o jakou budovu se jedná (budovy jsou označovány čísly – tato čísla pak udávají názvy bitmap budov), a ona se postupně ptá: „chceš budovu 11?“ „Ne.“ „Chceš budovu 12?“ „Ne.“ „Chceš budovu 13?“ „Ne.“ „Chceš budovu 21?“ „Ano!“ „Takže si piš: Stavba tě bude stát 100 miliónů Kč, dá práci 73 lidem,“ atd. Abych i já věděl co je to za budovu, tak na konci každého řádku té „databáze“ je komentář s názvem té budovy (což je oněch 31 komentářů).
Zmínil jsem tady bitmapy, takže bych se ještě měl zmínit i o tvorbě grafiky programu. Jak asi již víte, pochází z Linuxáckeho programu Gimp, ikdyž úplně první verzi jsem vytvořil v malování na Windows a té dnešní se podobala opravdu jen vzdáleně (každý obrázek jsem kreslil asi 10 vteřin). Poté jsem začal pracovat na Ubuntu na nové verzi. Až jsem zkončil na této finální. Podobná situace byla i u ostatních grafických prvků, tedy u ikonek v horním panelu, ikonek v menu s budovami a u titulního obrázku. Zajímavostí bezesporu je fakt, že pro tvorbu grafiky jsem nepoužil absolutně žádný obrázek stažený z internetu.
„Hudbu složil, zdroják napsal“
Pokud patříte k asi 96% většině a spouštíte si Předměstí simulátor na Windows, tak vám jistě neunikla úvodní znělka. Za tu děkuji programu GNU Denemo. Není sice nic moc, šlo mi jen o to, abych tam měl nějaký hudební doprovod (původní plány byly, že hra bude doprovázena několika midi skladbami a komplet zvuky) a navíc abych mohl tvrdit „Hudbu složil, zdroják napsal“ →.
Dalším důležitým prvkem, který si opět na Linuxu neužijete, neboť byl vytvořen programem Microsoft Workshop, je nápověda. Aby toho nebylo málo, tak nápovědu jako takovou jsem fyzicky psal na Open Officech na Ubuntu, neboť nemám MS Office (a ani si je nehodlám pořizovat). A Workshop se mi nepodařilo zprovoznit prostřednictvím Wine, takže samotné kompilování souboru nápovědy jsem musel provádět jen na Windows. Poslední týden pak byl ve znamení střídavě práce na Windows a na Ubuntu.
Na stažení není nic těžkého. Stáhněte soubor PMS.zip, který prostě rozbalíte do požadované složky, např. C:/Program Files/Hry/Ty nejlepší/PéeMko, spustíte program PMS.exe a už hrajete. Pokud pracujete na linuxu, tak se postup trochu liší. Soubor si rozbalíte, ale pak musíte mít nainstalovaný patřičný emulátor. Například Wine (jiný ani neznám ;-). Po nastavení práv ke spouštění (obvykle Vlastnosti – Oprávnění – Povolit spouštění souboru jako programu) můžete zkusit spustit s použitím Wine (obvykle klasickým dvojklikem, nebo pravým – Otevřít s – Wine nebo winhlp32) a pravděpodobně to spadne, kvůli oné midi znělce. Proto je přiložena i takzvaná Linux verze, tedy PMS_LV.exe, která již neobsahuje onu úvodní melodii a ani nápovědu, která stejně funguje jen pod Windows.
Kromě těchto dvou aplikaci naleznete ve složce také složku se zmiňovanými bitmapami budov, které jsou nezbytné pro jejich chod (program si bitmapy čte přímo z disku) a, onu midi znělku, zmiňované 2 soubory nápovědy, titulní obrázek a jednu vzorovu uloženou hru, spíš prezentaci všech budov.
„Doporučená konfigurace: MS Windows XP a nižší. Na Vistách a sedmičkách stejně rozjedete jenom Linux verzi.“
A mě nezbývá než vám popřát hodně zábavy, a pokud se vám hra zalíbí, tak vás poprostit, ať si ji nenecháváte pro sebe.
V případě jakýchkoliv problémů se spouštěním nebo chodem hry mě prosím okamžitě kontaktujte!!!