Month: Prosinec 2016

Základní otázka života, smrti a vůbec

by m@rtlin

Ona přijde. Víme to všichni. Ty, já i on. Ale stejně, kdykoli, kdy přijde, tak jsme z toho v šoku, stejně tak jak silničáři z prvního sněhu nebo davy bojující o poslední výtisk nového Ládi Hrušky dva dny před Vánoci.

Člověk se s ní, s kmotřičkou, co kosou pohladila už nespočet krků, nepřímo setkává téměř denně. Další vážná nehoda na D1. Pěti lidmi sdílený článek z idnesu začínající slovy: „Hvězda popu 80. let“. Bruce Willis likvidující jednoho záporňáka za druhým.

Slyšíte houkačku. Za zády vám projede sanitka. V ten moment – pokud vůbec – nemyslíte snad na nic jiného, než na to, že řidič, ten tvrdej chleba má. A že zase další babi uklouzla před domem a nejspíš si zlomila nohu. A rozbila si při tom hlavu.

Co má člověk psát, když má smutek na duši,
co má člověk psát, když ho ten druhej neslyší?

— Záviš 

Vůbec, vůbec by vás nenapadlo, že vlastně onen (milovníci černého humoru doplňte: „vánočně“) blikající vůz se svým nepříjemným tónem razí cestu k pomoci. K těm pánům v bílých pláštích, kteří sice mohou nahánět strach, ale mají zázračné ruce. Ruce, které uzdravují. Ruce, které často dokáží zázraky.

Snad jen v nějaké noční můře – nebo Burtonovské povídce – by vás napadlo, že v tomto voze s nápisem“továrna na zázraky speedition“ (a malým podtitulkem „P.S. s ručením omezeným“), cestuje i jeden černý pasažér. Černý jako smrt. Sem patří poznámka z teorie uspořádání ohledně maximálního a největšího prvku v množině, ale pro stručnost bude vynechána. Jen si tak stojí v zadní části vozu a velmi, velmi pomalu přejíždí brouskem po čepeli. Tedy – pokud jí jej někdo nezapomněl do kabely nachystat, že ano, pane Svěrák.

Ale vy jdete dál, jako by se nic nestalo. Vám. Ani nikomu z vašich blízkých. A nebo ne? Co, když v té blikající krabici skutečně ležel někdo z vašich blízkých, jen jste o tom v ten moment nevěděli? Ne, ne. Ne, to ne. To by bylo moc jednoduché.

Nepřipadá vám až ironické spojení: „Smuteční slavnost“?

Aniž byste měli sebemenší tušení, má vaši adresu na seznamu. A taky se na vás náležitě usmála, jak na vás vykoukla z onoho sanitního vozu. Vy však dál kráčíte k domovu. Brzy tam budete, když v tom najednou ztratil vědomí. To první, první věc, co vám v ten moment proletí hlavou je: „Co teď? Co mám dělat? Co mám kčertu dělat?“. Najednou vám jsou všechny ty hodiny zdravovědy úplně k hovnu.

V ten moment děkujete pánubohu za to, že s sebou máte někoho, kdo alespoň tuší, co je to stabilizovaná poloha. Voláte pomoc, ty anděly v bílých pláštích. Všechno tak strašně trvá. A přitom se to celé odehrává tak strašně rychle. Zahajte neprodlednou resuscitaci, znělo z telefonu. Resuscitace. Jak nadějně zní toto slovíčko. Znáte to z filmů, tam to přece vždycky zabere!

Raz, dva, tři, čtyři, výdech. A znovu, a zase. Pomáhá to? Nevím, nevím nic. Fibriluje. Nevzdáváte, to. Bojujete. A pak ji spatříte. V jeho očích. Díváte se na ni a ona se dívá na vás. Marně hledáte chladné prazdroje, kterými byste ji uplatili. Prosíte ji, ať to nedělá. Prosíte, jako o život. Bohužel doslova. Tohle prostě není možné. Továrna na zázraky už je blízko. To místo, kde prý dokáží mrtvým navrátit život.

Noradrenalin do srdce. Ten ve filmech pomůže vždycky. Hrdina se po něm zhluboka nadechne, a otevře oči. Jenže on je má otevřené pořád! Jako by zůstal v hlubokém údivu. Zornicový reflex negativní. Další cizí slovíčka. Jazyk těchto mágů je prapodivný, ale člověku dává naději. Naději, že neodešel přímo v našem náručí, přímo před naším domem. Úplně jako ve filmu.

 

… v záhrobí totiž vládne pouze klid a mír,
povídá, budeš se mít lépe nežs tu žil.

— Záviš 

Exitus. Říkáte si, k čemu jsou všechna ta kouzla, magie, diagnózy. Všichni ti „američtí vědci, kteří náhodou možná objevili lék proti rakovině“, když ani nezmůžou jeden malý zázrak. Bohužel – nezmůžou. Ani malinkatý.

Věnováno Jerrymu, Jerrynkovi, *1. 9. 2004, †25. 12. 2016

Generátor vánočních koled

by m@rtlin

Vánoce. Ten skvělý čas, kdy se všichni radují, veselí, slaví – a jsou šťastní. Co jiného jim také zbývá?

A o tom to je. Vánoce jsou vlastně taková docela kýčovitá záležitost. Nezdá se vám to? Všechny ty výzdoby, pohádky, dárky, písničky, atmosféra, filmy.

Podívejte se třeba do televizního programu: pohádky, rodinné komedie, romantické filmy. Mrazík, Sám doma, Láska nebeská? Ano, to je jen malý výčet toho, čím se vás televizní stanice snaží naladit na vánoční vlnu. To vše k Vánoční atmosféře zcela jistě patří. Ale – co mě už pár let překvapuje, šokuje a já nevím, co všechno, tak jsou rádia.

Asi to přišlo ze západu. Nebo se to zrodilo někde v hlavě některého z tuzemských hudebních producentů: máme tu letní hity, tak proč nenapsat nějaký vánoční? Ten nápad se docela ujal, a tak každoročně vznikne pár nových zaručených vánočních hitů. Pokud jste o nějakém hudebním interpretovi dlouho neslyšeli (nebo se mu naopak v poslední době daří a rád by své popularitě trochu napomohl), je docela pravděpodobné, že před Vánoci o něm určitě uslyšíte. V lepším případě o hudebním interpretovi. V tom horším se jedná o herce, moderátora či nedejbože politika.

Vzhledem k tomu, že rádia moc neposlouchám, tak informace ohledně nového vánočního hitu Vánoc 201x ke mě doputují zpravidla pouze pomocí sociálních sítí. Co si tak vzpomínám, z posledních let tu máme Vánoční čas od skupiny Nightwork, Štědrý večer nastal od XindlaX či dokonce parádní funky hit Santa Claus od bláznivé kombinace Gunčíková, Jandová, Suchánek a Genzer. Dokonce koukám, že i redakce rádia Evropy 2 si opět pro letošní Vánoce nazpívala svůj song. Chválu nebo naopak kritiku těch uměleckých děl ponechám odborníkům a jen dodám, že Hudební masakry by ve svých análech jistě vyhrabaly spousty daleko horších exemplářů.

A přesně v ten moment mě to napadlo. O čem to k čertu vlastně chtějí pořád zpívat? Ježíšek, cukroví, dárky, radost, purpura. Stromeček. Dobře, ještě kapr. A cukroví. Tak moment, to už tu bylo? Dobře, nejsem sice textař, ale – nemohu se zbavit pocitu, že takovéto „koledy“ jsou prostě pořád o tom samém.

A v ten moment mě napadlo, jestli by nešla práce takového textaře nahradit počítačovým programem. Tak jsem to zkusil a – no, posuďte sami:

Generátor vánočních koled (online)

Pokud by vás zajímalo, jak takový elektronický textař funguje, prostě a jednoduše za sebe skládá víceméně náhodné verše. Samozřejmě, nic není je tak. Verše se musí rýmovat a také mít nějaký rytmus (resp. alespoň stejný počet slabik v každém verši).

Zajímavější je, jak se generují jednotlivé verše. Základní idea spočívá v tom, že každý verš popisuje nějakou činnost. Tuto činnost může provádět určitá skupina osob/věcí. Například děti mohou psát dopis Ježíškovi, rodiče pít punč a zvířátka ležet u krbu. Verš se tedy sestavuje tak, že se vybere některá z těchto aktivit a k ní se pak už jen vybere některý z aktérů. V případě, že je tato kombinace moc krátká, tak se tam doplní pár slov typu: „zase po roce“ nebo „dnes celý den“.

náhled
Koleda s číslem 80147628.

Trochu odborněji řečeno, můžeme tak mluvit o (probabilistické) formální gramatice typu 2, tedy bezkontextové. Pochopitelně, s určitými restrikcemi, takže to čistě bezkontextová gramatika není. Nicméně, celá idea generování veršů je na principu gramatik od počátku založena.

Kdo by měl zájem, celou aplikaci mám nahránu na openshiftu, takže si ji (když mi dáte klíč) můžete naklonovat, nebo si ji proklikat přímo v testovací produkci pod touto adresou: xmasgen-martlins.rhcloud.com na clusteru někde v Kalifornii. Tímto bych chtěl také poděkovat studentskému spolku UP Crowd za hosting v Česku a koncekonců také za propagaci.

Tak vám přeji hodně zábavy při generování a hlavně zpívání (byť nepředpokládám, že by některé z koled snad byly zpívatelné) vygenerovaných koled. A samozřejmě Veselé Vánoce a štastný nový 2017 rok k tomu!