Webové prohlížeče

Nedávno mě napadlo, že bych mohl napsat něco o webových prohlížečích. Tak trochu kritiku všemi milovaného Google Chrome, tak trochu vyzdvižení Mozilly Firefox a samozřejmě standardní názor na Internet Explorer.

Webový prohlížeč je v dnešní internetové době základ. A bude hůř. To že jsem (ano, svou blbostí) nucen používat prohlížeč i pro psaní tohoto článku, jako zařízení ke komunikaci, FTP klient, či kolikrát i poslechu hudby, není zdaleka všechno, co dnešní prohlížeče dokáží. Bez pořádného prohlížeče si dnes, natož v budoucnu ani neškrtnete.

Nabývám dojmu, že lidé jsou v otázce ohledně webových prohlížečů hodně zásadoví. Každý člověk má většinou jeden, dva, maximálně tři prohlížeče, které používá a k ostatním se staví zády. Pokročilejší uživatelé v nich vidí nevýhody („ale tohle umí jen ten můj“), ti běžní většinou argumentují slovy jako „to je úplně jiný, na to bych si nezvykl“. Takže tu máme ÍÉčkaře, kteří nemají rádi ostatní, většina uživatelů nemá ráda Safaristy a to nemluvě o válce mezi Firefoxem a Chrome, kterou na jinak celkem mírumilovném poli před několika lety rozpoutal Google.

Já jsem se proto rozhodl tak nějak stručně popsat každý z 5 majoritních grafických prohlížečů (ano, prohlížeče jako Lynks, nebo w3m dnes opravdu vynechám). Shodou okolností se mi je podařilo seřadit tak nějak podle velikosti zařízení (myšleno víceméně co do výkonu), na kterém běží. Od největších aplikačních serverů, přes různě výkonné stolní počítače až po menší a menší přenosná zařízení.

Microsoft Internet Explorer

Internet Explorer
Internet Explorer

Popis:  Probugovaný, pomalý, děravý produkt společnosti Microsoft. Už jen ten název – „Průzkumník Internetu“ mu nevěští moc velké schopnosti. Moc toho v něm nefunguje, on sám taky funguje jednou, maximálně dvakrát …, ale zase má pár funkcí, kterými ostatní prohlížeče nedisponují (díky přímé provázanosti s Windows). Všichni na něj nadávají ale přesto jej stále spousta lidí  používá.

Typický uživatel: IÉčko jsou nuceni používat (pokud opomenu ty, kteří jsou rádi, že počítač zapnou a pod pojmem internet si představí modré éčko v kroužku) lidé v práci nebo ve školách. Tam obvykle mají zakázáno instalovat vlastní software, takže se musí trápit s Explorerem. Nehledě na to, že produkty jako Platforma .NET (takže veškeré aplikačí servery) či portál bing jsou velmi silně provázané právě s tímto prohlížečem a tak uživatelům ani nic jiného, než používat IE nezbývá.

Poznámka: Upravovat logo, které je z půlky tvořené bílou až žlutou nacházející se na bílém pozadí do png taky není žádný med. Je vidět, na co jeho tvůrci při distribuci v jpg mysleli.

 

Opera

Opera
Opera

Popis: Opera je velmi profesionální prohlížeč. Již od pradávna nabízí mnohem pokročilejší funkce (jako je třeba interní IRC klient, adresář, nebo provoz na všech možných i nemožných platformách – hanba tomu, kdo nezná Opera Mobile), než ostatní prohlížeče. Což ji zbavuje velké části běžných uživatelů, pro které jsou často tyto funkce až zbytečné. Je jasné, že prohlížeč s takovými funkcemi nebude tak rychlý (spuštění trvá asi o 2 vteřiny déle než u Mozilly/Chrome) a efektivní, což odradí další skupinu potencionálních uživatelů.

Typický uživatel: To však ani trochu netíží uživatele na stolních počítačích, kde jim je ukradené, že jim prohlížeč žere několik GigaBajtů, hlavně, že můžou využívat jeho funkcí. Je to prohlížeč pro (pokročilejší) uživatele, kteří nemají prohlížeč jen pro prohlížení internetu.

 

Mozilla Firefox

Mozilla Firefox
Mozilla Firefox

Popis: Mozilla Firefox, svobodný prohlížeč, Open source, Linux. Přesně podle mého gusta. Asi nejznámější linuxový program portovaný na Windows. Nepřijít na trh Google se svým Chrome, používáme Mozillu všichni dodnes.

Typický uživatel: Mozillu Firefox bych si představoval, že najdete na každém normálním notebooku nebo slabším stolním počítači. Není to takový radiátor jako Opera, ale současně to není tak strašně minimalistické, jako Chrome. Běžné funkce běžnému uživateli stačí a pro ty ostatní jsou tady tisíce pluginů a addonů, takže jej dělají opravdu velmi univerzálním.

 

Google Chrome

Google Chrome
Google Chrome

Popis: Když už Google nevěděl, jak ještě víc špehovat své uživatele, napsal velmi primitivní prohlížeč, který se stal okamžitě hitem. Prý je to rychlé a úsporné. Nevím, já ho zkoušel, nezdálo se mi ani jedno. Jeho vznik je také zajímavý – používá jádro od Mac OS, vyvíjen byl pod Linuxem (soudě podle podpory a licence), ale primárně byl určen na Windows.

Typický uživatel: Chrome, krom značné části notebooků a stolních počítačů bych čekal hlavně na zařízeních, kde se hodí jeho nenáročnost – netbooky. Pro sezení na facebooku, sdílení fotek, příležitostné vygooglení něčeho ve škole, je to vskutku ideální.

 

Safari

Safari
Safari

Popis: Poslední z prohlížečů zmíním Safari. Prohlížeč společnosti Apple dodávaný na všech jejich produktech. Z toho vychází i všechny jeho vlastnosti. Je přímo dělaný na produkty Apple, takže jeho výkonnostní požadavky nás prostě nezajímají, stejně tak i jeho ovládání přímo vychází z Mac OS/iPhone OS. Bohužel pokulhává s multiplatformitou. Ale kdo chce mít Safari, musí si pořídit Maca. Tečka.

Typický uživatel: Jablíčkař. Ve skutečnosti člověk používá Safari jen na to, na co jeho iPhone nemá app (a že toho je opravdu málo).

 

A co vy, který je ten váš vyvolený?

Na Koloně u konkurence

Už jsou to asi dva týdny, co jsem byl ukecán, abych se zúčastnil Závěrečné kolony „Základních tanečních kurzů tance a společenské výchovy pro mládež“ jedné nejmenované olomoucké taneční školy.

Záměrně nezmiňuji její název. Je to hned z několika důvodů. Lidé, kteří mě znají, ví, že já jsem velice úzce spojen s tou druhou olomouckou taneční školou. Nechci dělat ani jedné taneční škole reklamu, to v žádném případě. Ale znáte to – „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“.

A navíc, kdo se v olomouckých tanečních školách alespoň trochu vyzná, nebude mít sebemenší problém poznat, o jaké taneční škole tady budu mluvit (resp. která je která).

Začínáme

Kolona, jak u této taneční školy bývá zvykem, probíhala v kongresovém sále Pegasus budovy Olomouckého regionálního centra. Už tím u mě získali velmi záporné hodnocení. Sál totiž vypadá (což se také při tancích jako foxtrot nebo valčík prokázalo) jako aréna s býky. Parket, obehnaný zábradlím je navíc kulatý, což sice usnadňuje některé tance (třeba valčík), ale u jiných se to zase naopak komplikuje. Nehledě na to, že pak přijdete někde na vsi do sokolovny, která má –  nečekaně – obdélníkový tvar a budete v háji.

Sál Pegasus.
Sál Pegasus. Zdroj: archipeklo.blogspot.cz

Oficiálně byla kolona zahájena znělkou z nejmenované televizní taneční show, neboť jejich jedna z jejich lektorek ji asi před 5 lety vyhrála. Jako by to bylo včera, že?

Naprosto chápu snahu ukázat se v tom nejlepším světle, ale používat k tomu to, že jejich lektorka – pochopitelně, ta která taneční školu reprezentuje navenek, vyhrála nějakou televizní šou, ve které se tančí, to mi přijde poněkud nedůstojné a přespřílišné.

A vzhledem  k tomu, že závěrečná kolona je akcí, kde se má právě taneční škola prezentovat veřejnosti, je víc než jisté, že začne tahat své trumfy, aby se předvedla v tom nejlepším světle. Bohužel, jak se nyní ukáže, na běžného člověka to pravděpodobně zapůsobí, ale člověk, který se v tančení alespoň trochu vyzná se bude jen chytat za hlavu.

Pánové, zadejte se!

Při sledování tanečních výkonů jsem opravdu někdy až žasl. Jejich sestavy bývaly nelogické, občas tančili figury primitivní, až dětinské („tlesknou si s partnerkou“ byla asi druhá nejpoužívanější figura, hned po otočce), navíc se pro efekt občas i opakovala. Kde ani opakování obyčejné (dá-li se to vůbec nazvat taneční) figury nestačilo, tak tam střihli figuru, která sice vypadala mnohem lépe, ale naopak ji téměř nikdo nezatančil správně, neboť je zbytečně složitá a nevhodná pro základní taneční kurzy.

Netvrdím, že i „moje“ taneční škola je v tomto směru ideální (například takový správně zatančený záklon se zrovna neřadí mezi ty nejjedodušší figury a velmi často se šidí), ale dle mého názoru na tom není tak špatně. Většinou se tančí zajímavé figury (a že zrovna záklon zajímavý je velmi), které však nejsou vůbec těžké.

Nepřekvapil mě ani výběr hudby. Tak trošku jsem to očekával. Na hosty pochopitelně udělá velký dojem, když uvidí své děti, sourozence, či kamarády tančit na světoznámé hity. Ale (a to nebyl jen jeden případ) písnička Time of my Life z legendárního Hříšného tance, pane bože, není salsa, ale Mambo! V podání kurzistů základních kurzů v tom sice není rozdíl, ale ve skutečnosti je docela značný.

Také bych řekl, že po absolvování kurzů by měli kurzisté velmi dobře zvládat držet rytmus. Dokonce i velká část by mohla samostatně začít tančit, jakmile se rozezní hudba. A na diváky to určitě také působí lépe. Zatímco tady jim byla počítána snad půlka písničky a moderátor, jako kdyby se snažil naznačit: „No víte, toto je trošku složitější, ale když se jim občas pomůže počítáním, tak to zvládají“.

Sranda musí bejt

Kromě klasických tanců, se kterými se setkáte v každé taneční škole (tj. ty tance závodní), opět překvapili něčím novým. Takže když pan moderátor vyhlásil, že se bude tančit tanec „Merenga“ (psáno Merenguea?), šel jsem do facepalmu. V ten okamžik jsem totiž jen myslel, že naší taneční škole „ukradli“ tanec Merengue, ale přeslechli jeho název. Když se však rozezněla karibská kytara a sálem se začala linout Bachata, šel jsem do kolen. Ano, rytmus a původ mají oba tance podobný, ale to asi to jediné, co mají alespoň trochu společné.

Ovšem slovy „Rolling on the floor laughing“ by se dal nazval stav, ve kterém jsem se nacházel, když z úst moderátora vyšla věta „A teď si zatančíme náš oblíbený Hopec-Rokec!“, načež všichni začali skutečně hopsat do rytmu Rokenrolu. Ale Hopec-Rokec?

Poté přišly nějaké standardní country tance, či mírně ořezaná sestava do čardáše. Tam se to liší taneční škola od školy, tam není co vytýkat nebo chválit.

Veselá vložka

Taneční sady byly pochopitelně prokládány doprovodným programem. Abych pravdu řekl, docela mě překvapuje, že tam nespustili barmanskou nebo ohňovou show. První bylo klasické předtančení, jak jinak než pár slečna lektorka, co byla v televizi, se svým partnerem. Když poté moderátor řekl, stejný pár nám ukáže ještě (myslím) devět podobných ukázek, myslel jsem, že mě budou křísit.

Když tedy slečna lektorka předvedla co umí, byla slovy moderátora omluvena, že i přes to všechno kolik toho má, si najde čas i na tančení a lektorování v jejich tanečních kurzech. Vskutku obdivuhodné.

Pak do programu zařadili i předtančení asistentů. No, předtančení. To, co se u nich nazývá předtančení, já samozřejmě velmi dobře znám z YouTube (stačí zadat název taneční školy a za to vložit „předtančení“). To, co se v jejich taneční škole nazývá předtančení, ve skutečnosti totiž vůbec není předtančení. Já osobně bych to spíš nazval „Taneční show“, nebo „taneční vystoupení“.

Předtančení
Předtančení, Zdroj: YouTube.com

Předtančení jako takové má navnadit taneční atmosféru a přilákat hosty na parket. Jejich předtančení mě spíš přesvědčila o opaku. Připadal jsem si, jako kdybych seděl v sobotu večer v křesle u televize, u nějakého zábavného pořadu, v ruce pivo a to poslední, co by se mi chtělo, by bylo opustit to pohodlné křeslo.

Květinu a domů

Jak jsem tady několikrát naznačil, celá tato taneční škola na mě působí, jak já říkám, komerčně. Česky řečeno to znamená něco jako, že si prostě koupíte absolventský list. Ale aby to nevypadalo tak blbě, že přijdete, zaplatíte pár set korun a odejte s „dokladem“ v ruce,  tak se vás tam pokusí naučit i tančit, ale to jen tak nějak, aby vás ještě mohli zneužít ke své vlastní propagandě.

No – a ještě navíc to celé jakoby probíhá pod pláštěm pana Tesaříka (de facto je RCO v jeho vlastnictví), a tak připadají mi tyto taneční kurzy jako lákadlo na jeho Moravskou vysokou školu, neboť po absolohování těchto tanečních k nástupu na ni budete mít ideální (společenské) předpoklady.

Toť můj osobní názor. Přeji šťastnou ruku při výběru taneční školy pro vaše taneční.