Author: m@rtlin

Osvětlení klávesnice notebooku

by m@rtlin

Určitě to znáte: Je večer a vy sedíte u počítače (notebooku) a ještě něco děláte. Konverzace (či práce) čile plyne ale vy si najednou uvědomujete, že spolu s vašimi zprávami odchází stále větší počet překlepů. Ano, už je to tak. Kromě vaší únavy sílí také noc a s ní přichází tma.

Rozsvítíte tedy nejbližší lampičku. Po pár desítkách vteřin začnete i něco vidět. Nevím jak vy, ale mě při pohledu na ty prosvícené, ale hlavně protopené Watty bodá u srdce. Poto jsem se rozhodl trošku si zatemnit a vymyslet (vytvořit) nějaké vhodné osvětlení jen klávesnice – právě pro tyhle chvíle.

Verze 0.1 – ‚Cold Ice‘

Sáhl jsem do šuplíku a do lampičky namontoval asi 3W LED žárovku, kterou jsem kupoval v nejmenovaném e-shopu (viz www.TIPA.eu) zlákán její nízkou cenou (snad 45,-Kč). Získal jsem tím reflektor, který je schopen pod dostatečným sklonem mírně osvětlit klávesnici. Ale to je vše.

Sice už to nežere jak bulharský trafo, ale pořád není efektivita stoprocentní. Pro jakoukoliv aplikaci vyžadující víc světla (přepisování textu z papíru), je stejně nutné zapnout dodatečné osvětlení, tedy další lampička na stole. Navíc, na to, že je to síťové zařízení by to mohlo svítit víc.

Verze 1.0 – ‚Small nothing‘

Osvětlení klávesnice verze 1.0
verze 1.0

„Když už houby vidět, tak ať nás tolik nestojí“, řekl jsem si a do USBéčka jsem vrazil bílou LEDku s nějakým předřadným odporem. Na klávesnici se objevil světlejší flek, zbytek byl opět pohlcen tmou (a osvětlován jen obrazovkou). Nicméně spotřeba minimální (jednotky nebo desítky mW), ale alespoň jsem notebook našel, když jsem k němu přišel.

Verze 2.1.0 – ‚Dark flash‘

No řešení bylo přece jednoduché! Když jedna LEDka vrhá 1 světelný kotouč, tak 3 LEDky by měly vrhat 3 kotouče, čímž pokryjí celou klávesnici.

Ve výsledku každá z LEDek měla jiný ostín (díkybohu bílé ;-)) a jinou svítívost (pravděpodobně se mi pomíchaly bílé LEDky z minimálně čtyř sérií) a tyto 3 LEDky spájené k sobě obalené izolačkou držely svou pozici díky kolíčku zakousnutém v obrazovce, ke kterému byly přitaženy kouskem měděného drátu.

fotka Verze 2.1
verze 2.1

Taže kromě toho, že to nevypadalo nejlíp, to opět osvětlovalo viditelně jen asi 60% klávesnice, takže jsem i tak stejně musel občas mžourat kterou že to klávesu mačkám.

Verze 3.1.5 – ‚Good vision‘

K vytvoření třetí verze mě vedly tyto body:

  • Přece si nebudu kazit dojem z nového notebooku kolíčkem, drátem a izolačkou!
  • Nový notebook neměl USB porty hned za obrazovkou, přesně vyměřený káblík by teď nebyl dostatečně dlouhý a tak by se musel nadstavovat.
  • Nový notebook je o numerickou klávesinci širší  a to už 3 LEDky nesvítí.
  • Po asi třičtvrtě roce jsem měl choutky vzít pájku do ruky a něco uklohnit.
Osvětlení klávesnice verze 3.1.5
Verze 3.1.5

A tak jsem se jí chopil, ale vzal to z úplně jiného konce. Po mnoha náčrtcích, výpočetech, trigoniometrování, a plánování jsem vzal ledku, přiložil ji do míst, kde asi bude, a posvítíl s ní na klávesnici a odhadl, že bude potřeba přibližně 4,9589 LED diod. Na malý kousek oboustraného kuprexitu jsem na jeho delší hranu naletoval 5 bílých LED ze stejné série (tentokrát opravdu), nechal jim trochu volnosti, aby s nimi šlo hýbat. Napájení jsem původně chtěl vyřešit tak, že by se celá tato malá destička chovala jako Flash Disk, tzn. na jendom konci by měla USB port. Při představě, jak mi přes půl obrazovky vede kabel pro napájení mě tato idea poměrně rychle opustila a přešel jsem na řešení č. 2-vyvést krátký káblík s USB konektorem, který se skryje za obrazovku a pro člověka s 8 dioptriemi bez brýlí to bude budit dojem, že ta destička je perpettum-mobile ;-).

K destiččce jsem přiletoval na každé straně dva měděné dráty, které jsem ohnul a za ně celý objekt zavěsil na obrazovku. Vše jsem pečlivě zaizoloval termobužírkami a černou izolačkou, takže to nakonec ani nevypadá úplně nejhůř.

Osvětlení klávesnice verze 3.1.5 II
Verze 3.1.5 podruhé

Zapojil jsem to, nakalibroval, a zjistil, že stejně 1 LEDka svítí víc „teplej“ než ostatní (ponaučení pro příště, že kupovat bílé LEDky za 1,- kus se někdy moc nevyplácí). Nicméně už konečně celkem i vidím, avšak malinkaté tmavěčervené popisky „F kláves“ stále nejsou vidět, a tak se budu muset naučit pamatovat si je podle jejic Fn funkcí (Wifi, hlastiost, podsvícení, …), které mají ikonky velké a bílé. Každopádně nějaký čas mi to určitě vystačí.

Verze 4 – ‚Real halo‘?

Poslední způsob, který by tento porblém mohl snad vyřešit je použití bílého LED-stripu, tedy pásku s rovnoměrně rozmístěnými SMD LED o poměrně vysoké svítivosti (chtěl jsem si jej namontovat na poličku nad pracovním stolem). Bohužel tento zázračný vynález má v této apliakci tři poměrně velké nevýhody: obrovská cena, napájecí napětí 12V a spotřeba která nemá problém překročit stovky miliWattů.

Jestli má někdo podobné zkušenosi, můžete se svěřit do komentářů níže ;-).

martlin’s simple console ascii art generator

by m@rtlin

Článek s na první pohled šíleným a nesrozumitelným názvem – (opakovat už ho nebudu ;-)) – je další z řady mých programů v jazyce C. Ano, opravdu jsem si napsal vlastní ASCII Art generátor.  Cesta k němu byla ale dlouhá.

Co je to ASCII Art

ASCII Art je, no, ale asi ano, umělecký proud, zabývající se především výtvarnou tvorbou použitím znaků (ASCII znaků). Česky řečeno je to taková mozaika z písmenek, která při dostatečném množství znaků v obrázku působí velmi realisticky. ASCII Art generátor je pak pochopitelně program, který převádí z obrázku na text- ASCII Art.

ASCII generátorů je plno online, nebo i ke stažení, placených, shareware, demo a podobně. Ale nevěděl jsem o tom, že by nějaký existoval na linux. Teď už určitě aspoň jeden existuje ;-).

Jak jsem se já dostal k Ascii Art

Tux
Tux

Znáte Projekt AA? To se čtveřice linuxáků (pokud vím, tak z Brna) dala do hromady a napsala grafickou knihovnu AA. Ukázkové video BB Demo, nám pustil ve třeťáku na střední pan Ing. Nožka. Já, jelikož jsem tou dobou pracoval na kampani Drag Race, kde se několik málo ASCII obrázků vyskytuje, jsem se o to začal zajímat.

V prváku na vysoké, jsem se dal do diskuze s jedním kamarádem, zarytým linuxákem o tom, jestli neznám nějaký způsob, jak zobrazovat obraz v textovém režimu. Kromě AA padly úvahy i na ASCII Art. Zatímco kamarád to zabalil po nastudování struktury PNG souboru, já jsem na to šel od lesa.

Lenna
Lenna

Hodil jsem do googlu formát BMP- Windows BitMap a dostal jsem se na článek Grafický formát BMP – používaný a přitom neoblíbený. Zde je celá bitmapa rozebrána do posledního Bytu a tak u nebyl problém s jeho pomocí začít něco kutit ve vimu (resp. samozřejmě v C-write ‚n‘ run). Ve snaze vytvořit si struktury pro jednotlivé hlavičky, do nich nahrát data a ta posléze zpracovat takovým způsobem, že bych to publikoval jako hlavičkový soubor bitmap.h, který by měl univerzální použití (vykreslení bitmapy jako ASCII by byla jen jedna z několika funkcí) však selhala.

Tak jsem se vykašlal na struktury a začal psát program s příznačným názvem „fast-bitmap-load.c“. Ten prostě posbíral potřebné informace o bitmapě a vykreslil ji. Tečka hotovo. Zabralo mi to asi týden (no jo, když člověk nemá zkušenosti, tak by při 20. pohledu na Segmentation fault něčím opravdu mrštil o zem) a má to v uvozovkách pouhých 283 řádků. Včetně nápovědy a kontrol všeho možného (viz dále).

Nixie Pixel
Nixie Pixel

Jak to funguje

Stručně:

  • Načte název souboru a je-li zadána tak i škálu znaků, ze kterých se má obrázek vykreslit („gradient“).
  • Soubor otevře nebo skončí chybou.
  • Ověří z metadat, jestli se jedná opravdu o BitMapu.
  • Zkontroluje, jestli se nepoužívá komprese.
  • Zjistí bitovou hloubku. Program podporuje pouze bitové hloubky 24/32 bitů/pixel (osmibitové RGB a RGBA).
  • Získá začátek a „konec“ samotných obrazových dat.
  • Vytáhne rozlišení obrázku (šířku a výšku v pixelech).
  • Do dvojrozměrného pole nahraje odbarvený obrázek. (ve verzi 1.2 nejdříve nahraje, poté odbarví a následně změní velikost)
  • Obrázek jednoduše vytiskne – 1 znak na 1 pixel.

Jak na to

V případě pochybností nebo jiných problémů je program samozřejmě vybaven nápovědou, kterou zavoláte standartně

Jak jsem psal, výstup, tedy vytvořený ASCII obrázek můžete uložit do souboru. Není v tom žádná věda, prostě jeho standartní výstup přesměrujete do požadovaného souboru:

m@rtlin's web

Jak na to s použitím původní verze 1.0

Začneme obrázkem. Najdeme si tedy nějaký vhodný (bitmapa to být nemusí, stejně jej budeme muset upravovat) a jako správný linuxák vám doporučím otevřít si jej v Gimpu. Následně totiž obrázek, obzvláště pokud je to nějaká fotka, vezmeme a je více než vhodné pohrát si s jasem a kontrastem (i když to by šlo kompenzovat použitím jiného řetězce gradientu). Také bych vám doporučil obrázek mírně roztáhnout – obrazový pixel má přece jen rozměry 1×1 jednotka (pixel), zatímco obvyklé neproporcionální písmo má obvykle 5×8 jednotek na jeden znak, tedy ne ve stejném poměru. Ideální je tedy obrázek roztáhnout do šířky 1,6 krát nebo stlačit výšku na přibližně 0,6.

Pokud nechcete výstup ukládat do souboru (viz níže), je vhodné přizpůsobit mu šířku. Většina výchozích konzolí má 80×25 znaků, tedy obrázek by minimálně tuto šířku měl dodržet. U maximalizovaného terminálu jsou rozměry terminálu přibližně 170×47 znaků.

Obrázek uložíme jako bitmapu a přejdeme k samotnému vykreslení. Program byl tvořen na linuxu a tak se drží jeho koncepce. To znamená, že překreslení obrázku uděláte tak, že program spustíte v konzoli s parametry. Prvním je název souboru bitmapy, druhým, nepovinným je gradient, který chcete použít. Například tedy

Nezdá-li se řetězec gradientu, volí se výchozí, .-xdOM#(první případ). Čím více znaků gradientu zadáte, tím čistější budou přechody mezi různými barvami a tím realističtější obrázek bude (druhý případ). Naopak, jak je vidět na třetím příkladu, použitím jen 2 znaků získáte obraz jen dvoubarevný (jakoby doslova černobílý).

Jak na to s novou verzí 1.2

Zde vás odsměruji na nápovědu, tedy přepínače -h|--help . Tam je vše celkem důkladně popsáno a  už se mi to nechce popisovat znovu.

 

Poznámka pro nezkušené linuxáky

Předchozí zápisy budou fungovat jen tehdy, pokud máte mascaag v některé složce uložené v proměnné $PATH. V ostatních případech musíte volat program s celou cestou, tedy absolutně ( /home/uzivatel/mascaag), relativně od domovského adresáře ( ~/mascaag) nebo relativně od aktuálního adresáře ( ./mascaag).

Nová verze, mascaag 1.2

Hned z několika důvodů jsem se rozhodl původní mascaag upravit a rozíšřit. Refactoroval jsem značnou část, zavedl trošku „objektovější“ a strukturovanější přístup a dodal pár dalších funkcí. Mezi ně patří:

  • možnost invertovat barvy
  • možnost, zvolit si které barevné kanály chcete pro zobrazení použít (R,G,B nebo jen alfu)
  • možnost změny počtu pixelů na jeden znak

Generátor je tak sice trošku pomalejší (u velikých bitmap si pár set milisekund počkáte), ale získané možnosti budou jistě velmi praktické. Ušetří tak hodně práce, které by jste jinak zbytečně promrhali nad grafickým editorem.

Bohužel kód tak ztratil na jednoduchosti, která byla předchozí verzi základem, takže se moc nehodí ke studiu práce s bitmapami. Z tohoto důvodu nechám původní verzi stále uvolněnou.

 

Stažení / Instalace mascaag

Mascaag je Open-source multiplatformní projekt, takže zde předkládám de facto pouze a jen zdrojový kód. Pokud se vám jej, milí linuxáci, nechce kompilovat ručně, mám tu pro vás připravený váš oblíbený instalátor. Stačí kliknout na odkaz níže, stáhnout instalační skript, nastavit mu práva spustit jej – například takto:

Instalátor má i nějaké drobné možnosti konfigurace, vizte jeho nápovědu (fungují opět obě varianty):

Samoinstalátor pro Linux

Stažení ZIP archivu se zdrojovým kódem

původní mascaag 1.0: samoinstalátor  – zdrojové kódy

Sada rage/meme smajlíků do QIP Infium/Pidgina

by m@rtlin

Kdo zná rage a meme komixy, určitě ví, o čem mluvím. Je to fenomén moderní grafické zábavy založený na používání obličejů, spojovaných do jednoduchých komixů. Komixy jsou obecně velmi jendoduché, už jen proto, že výrazy v tvářích vystupujících postav velmi přímočaře udávají jejich emoce (radost – až škodolibá, vztek, neutrální výraz, …).

Zkrátka rage a meme dnes vládnou elektronickému světu (tak dobře, to už trochu přeháním) a mě napadlo, jestli by nebylo sranda, dát si je jako emotikony do Pidgina. Pro neznalé, Pidgin je takový ten „kecací prográmek“ (fuj, to je hnusná fráze!), jako ICQ (sice nejpoužívanější, ale jinak na nic ;-)), QIP (Infium (JadrisPack)), Miranda IM, a nebo na linuxových platformách zmiňovaný Pidgin, Empathy, Kopete a spousty dalších.

Chvíli jsem googlil jak na to, když jsem se dostal ke článku Smajlíci do Pidginu snadno a rychle na Linuxexpres.cz. Pak už stačilo jen použitím Online Rage Builderu stáhnout pár xichíků, naházet je do Gimpu, poupravovat, poukládat, přidat patřičný konfigurák a bylo hotovo.

Smajlíci v Pidginovi

Konverzace - Pidgin
Konverzace - Pidgin

Celé jsem to uložil do balíku tar.gz, dávám vám jej k dispozici ke stažení (níže). Po stažení jej stačí přetáhnout do rozbalovacího seznamu v Pidgin – Nástroje – Nastavení (Ctrl+P) – Témata – Témata smajlíků a poté si je v tomto senzamu vybrat a můžete TrollFace a FFUUUU posílat jak je libo. Bohužel se zobrazují jen vám, nikoliv druhé straně.

Stažení „martlins meme and rage“ Pidgin

Instalace - Pidgin
Instalace - Pidgin

Smajlíci v QIP Infium

Konverzace - QIP Infium
Konverzace - QIP Infium

Pak mě ale napadlo, že Pidgina používá opravdu jen velmi málo lidí a tak jsem tak nějak použitím článku výše, google a výchozí sady smajlíků tuto pidginovskou sadu smajlíků přepracoval i do mého QIP Infium JadrisPack (na jiných QIPech netestováno). Tam už je instalace mírně složitější (:-P). Ale ne moc – soubor s příponou ZIP stačí rozbalit do složky Smileys ve složce s QIPem (u mně. C:\Program Files (x86)\QIP Infium JadrisPack\Smilies), doporučuji restartovat QIP a v nastavení si ono schéma vybrat.

Stažení „martlins meme and rage“ QIP Infium

Instalace - QIP Infium
Instalace - QIP Infium

Technické detaily

Koho by to zajímalo, tak standartní výška každéo smajlíku (až na „Are you Fuckin kidding from me?“) je přesně 22px. Šířka je pochopitelně flexibilní, ale většinou 21px nebo 30px.

Oba produkty jsou volně šířitelné, svobodné – Open source. Toto je první verze, a nepředpokládám, že bych ve vývoji pokračoval, takže pokud by někdo měl zájem, nebudu se bránit, naopak budu rád, obvzvláště, pokud se někde zmíníte o mně, jakožto původním autorovi.

 

Hon na céčka

by m@rtlin

A máme tu další díl oblíbeného (alespoň doufám) seriálu z rubriky Deník studenta UP. Jak již jsem nakousl v článku Elektřina a magnetizmus, když mi začínal letní semestr (prvního ročníku), potýkal jsem se s poměrně akutním úbytkem kreditů. Těmi několika málo (ale o to těžšími) zkouškami v zimním semestru (mezi nejvýzmanější patří Paradigmata programování) stavy studenstva docela prořídly a tak nám asi teď chtěli dát chvíli na oddechnutí. Pravděpodobně. Možná taky naopak – stejně těžké zkoušky nám akorát počítají za méně kreditů.


Nicméně ať to bylo tak či onak, stejně jsem měl na áčkách („povinných předmětech“) pouchých 17 kreditů. Pro neznalce doplňuji, že ideálních by bylo 29. Předměty B („Nepovinně volitelné“) jsme měli doporučené až na druhák a tak jsem se tohoto standartu držel. Rubrika s předměty C („Nepovinné“) taky nebyla nejplnější, nicméně na rady starších jsem si zapsal předmět Software pro matematiky 2, že prý pro programátora je MatLab triviální, neboť je primárně určen pro matematiky. Dva kredity téměř zadarmo. Sice mi to bude v životě asi k ničemu, ale 2K jsou 2K. Později jsem s ním machroval na Matematice 1.

Výše jmenovanou Elektřinu a magnetizmus jsem měl zapsanou asi 3 dny. Jak v tom článku píše, osmi kreditů mi sice bylo líto, ale bohužel, to opravdu nešlo. K minimálně dobrému pocitu mi tedy scházelo už jen 12 kreditů.

Jako náhradu za Elektrřinu a magnetizmus, dokonce i ve stejný čas mi byl doporučen předmět Evropská integrace pro studenty přírodovědecké fakulty. Prej to nemá nic společnáho s interály a jsou tam jenom nějaké zajímavé věci ohledně EU. Zakončeno testem (pravděpodobně „abcd“), tak ten bych snad dát mohl. Dva kredity.

O pár dní později jsem si k tomu ještě dopsal předmět Psychologie obchodního jednání. Měly by to být takové nějaké základy psychologie, tak se třeba nakonec ještě něčemu zajímavému přiučím. 4 kredity, to de, ne?

Poté mi další kamarádi poradili, ať si zapíšu ITPS, neboli Technologie počítačových sítí. Na pajdáku. Trošku jsem se bál, že bych se snad dokonce i musel učit, ale uklidnil mě fakt, že lepší se to učit teď a na nečisto než na tom pak vyhořet u Počítačových sítí následující semestr.

Další kamarád mi doporučil předmět Programování v jazyce C pro fyziky. Pro informatika, který umí céčko celkem dobře jsou to opět 4 kredity téměř zadarmo. Pro ostatní celkem dobrý způsob jak se jej polopatě naučit. dokonce jsem si musel žadat o navýšení kapacity, a i těch nových 10 míst se téměř hned obsadilo, bezpochyby informatiky.

Poslední, co mám zatím zapsáno je předmět s poněkud děsivou zkratkou, KGPZS. Zjednodušeně řečeno: Grafické programy. Netuším co to je, je to jen jedna jedinná přednáška, zakončená „seminární prací“, pravděpodobně nějaké logo, nebo letáček. Za takovouto blbost 5K? Jen pojďme do toho… Hurá tam!

Sečteno podtrženo, 39 kreditů. Když to vyjde, budu mít na další ročníky rezervu 10 kreditů. Když to vyjde.

By nebylo vláhy dost, tak jsem se bavil s kamarády, a nestačil jsem se divit. Kromě různých předmětů typu florbal, kick-box, nebo veslování, si někdo zapsal nějaké předměty typu Zlatý fond světové kinematografie. O sborovém zpěvu ani nemluvě.

Semestr skončil a ptáte se, jak jsem dopadl? Docela dobře, vizte Druhé zkouškové? 10:0 pro mě!

Elektřina a magnetizmus

by m@rtlin

Letní semestr prvního ročníku. 17 kreditů. Někde něco nehraje.
„Jo aha, no jasně, já si říkám – chodit do školy jenom čtvrtek a pátek je nějaký divný. Prostě toho mám málo. Musím si dopsat nějaký nepovinný předměty („C“), abych to dohnal,“ řekl jsem si a pustil se do toho.

Vzhledem k tomu, že předměty typu „Základy práce na počítači“, „Tvorba webových stránek“ nebo „Počítačové sítě pro učitele výpočetní techniky“ na pedagogické fakultě byly okamžitě plné mých soukmenovců, rozhodl jsem nahlédnout do druhé kapsy. Tedy prohrabat předměty, jejichž názvy obsahují „elektro“. Bohužel většina z nich byla vypsána jen na zimní semestr a jejich sourozenci v letním semestru byly závislé na splnění těch jejich zimních sourozenců.

Jedinný předmět, který tak připadal v úvahu byla „Elektřina a magnetizmus“, předmět pro fyziky na PřF. Sylabus předmětu mluvil jasně: Columbův zákon, elektrostatické pole, dilelektrikum, elektrický proud, magnetické pole, (ne)vlastní indukce, vířivé proudy, obvody (kombinace) RLC, transformátory, oscilátory… „Bezva! Nic co bych ze střední neuměl“, radostně jsem zvolal.

První nervozita na mě přišla, když jsem si přečetl, že předmět je za 8 kreditů (v porovnání s téměř neudělatenými Paradigmaty programování 1, které měly „pouhých“ 6). Ale řekl jsem si, že to, co jsme se my na střední učili 4 roky, se naučit za třináct týdnů opravdu nebude nic nejjednoduššího a spolu s dalšími 3 bývalými elektrotechiky jsme se tam my, informatici mezi ty fyziky zapsali.

Když jsme přišli na první cvičení, zjistili jsme, že první přednáška již proběhla, což se do stagu („našeho elektornického rzovrhu“) zapsalo v dobách, kdy jej všichni dávno měli v papírové podobě na stole a tudíž na ní bylo asi 5 studentů. No dobrá, tudíž, ty vektory, které najednou začal psát a následně s nimi kouzlit na tabuli jsme viděli podruhé (a to po dvou letech) v životě.
Když si dělal prezenčku, a my 4 mu řekli, že studujeme Aplikovanou informatiku, nemohl tomu uvěřit a myslel, že máme na mysli Aplikovanou fyziku. Že prý se s něčím takovým ještě nesetkal. To nám na nadějích k úspěšnému absolohování předmětu vůbec nepřidalo.

Poté si zavolal nějakého velmi pilného studenta k tabuli, jestli by vzpoměl nějakou ukázku (myslím) vektorového součinu. Tak se studentík zamyslel a na tabuli se objevilo něco jako dvojný kulový integrál. V tento okamžik padly i poslední naděje mých kolegů na setrvání u tohoto předmětu. Já si řekl, že zkusím vydržet na další přednášku.

Na přednášce, musím říci, že kromě pár známých tváří ( o leckterých by mně v životě a ani po smrti nenapadlo, že by šli na matfys nebo něco podobného), tam měli poměrně pohledné dívky. Každopádně se integrovalo, a integrovalo ještě víc, a já se chytal jen na klíčová slova jako vodič, drát, proud a podobně.

V jeden okamžik jsem jej dokonce chtěl opravit, protože řekl, že papír je izolant, i když je ve skutečnosti dieltrikum. Vzhledem k tomu, že tuto vcelku hrubou chybu pravděpodobně udělal úmyslně, aby studentům nematl hlavu dalším cizím pojmem, bez řádného vysvětlení (i když poté slovo dielektrikum několikrát použil), a druhak, protože jsem nechtěl moc upoutávat pozornost, neboť mi bylo jasné, že hned jak přijdu domů se okamžitě odepisuji, tak jsem raději mlčel.

Ke konci přednášky, kdy nám vysvětloval mnemotechnickou pomůcku na elementární náboj vzpomněl oblíbenou pomůcku studentů naší střední,

Cívka jako dívka, nejdřív napětí, potom proud

která se však nedostala řádného pochopení, na střední jí pan profesor Boháč na značnou část hodiny zabil celou třídu, zato tady v (a to jen ne moc silný) výbuch smíchu propadlo jen pár jedinců. Matfysáci, já to říkám pořád.

I rozloučil jsem se s kamarády fyziky a se slzou v oku za oněch 8 kreditů jsem si to odepsal. Hold Elektřina a magnetizmus na Katedře expreimentální fyziky pro studenta Aplikované informatiky na Katedře informatiky asi nebyla nejlepší volba. Náhradou mi budiž cosi o evropské unii (prej nic těžkýho) a nějaký základy počítačových sítí. Mám sice o dva kredity míň, ale aspoň něco, co bych mohl zvládat. Snad si na zimní semestr zapíšu něco z na začátku jmenovaného (tvorby webů, základy elektrotecniky a elektroniky).

Moje prográmky III (C*)

by m@rtlin

Po veleúspěšných dílech Moje prográmky I – Pascal a Moje prográmky II – Delphi příchází Moje prográmky III, s nyní už trochu rozsáhlejšími a v rodině jazyka C (C a C++) psanými prográmky.

A protože jsem fanda linuxu a tak nějak se mi nechtělo oficiálně distribuovat svoje kódy, tak jsem vytvořil Samorozbalovací instalátor pro Linux. Z následujícího rozbalovacího seznamu si pouze vyberete požadovaný program, stáhne se vám skript, kterému pouze nastavíte práva a spustíte a on se už o vše postará:

Instalátor má i nápovědu, volá se standartními přepínači:

Nainstalovat program:

 

Samozřejmě zde ovšem dodávám mou oblíbenou tabulku všech programů, jako vždy s krátkým popiskem funkce onoho programu.

Generátor mocnin dvojky

Výstupem jsou soubory s binárním, hexadecimálním a především dekadickým zápisem čísla 2EXP, kde EXP si volíte a v závislosti na vaší výpočetní kapacitě se může pohybovat klidně v řádech desetitisíců.

celý článek

 

Pascalův trojúhelník, binomická věta, kombinační čísla

Program využívá zajímavých vlastností Pascalova trojúhelníka a díky nim snadno mimo samotný trojúhelník může vypisovat také kombianční čísla a binomické rozvoje. Je obsluhován jednoduchou příkazovou řádkou.
Instalačka pro Linux ZDE
Zdrojový kód

martlin’s simple console ascii art generator 1 a 1.2

Programu jako argument předáte název bitmapy, ona vám ho vykreslí v ASCII znacích, které si také můžete zadat, nebo použije výchozí.

celý článek

 

Parser aritmetických výrazů

Závěrečný projekt do Programování pro fyziky, dá se říci pokročilejší konzolová kalkulačka. V tuto chvíli má aplikace jen minimální uživatelské rozhraní, takže je v praxi téměř nepoužitelná, slouží především k nastudování jednoho z algoritmů parsování.
Instalačka pro Linux ZDE

celý článek

 

Anny’s Lab

Velmi jednoduchá konzolová bludišťovka, napsaná přes prázdniny v C++. Program je poněkud rozsáhlejší, takže bohužel nejde použít samoinstalátor.

celý článek

 

To je zatím vše.

Paradigmata Programování 1, neboli ‚Scheme‘

by m@rtlin

Po příchodu na vysokou (tím myslím Univerzitu Palackého v Olomouci) kde, jak asi většina z vás tuší, studuji Aplikovanou informatiku. Jeden z předmětů, který se tam vyučuje, Paradigmata Programování začal asi tak nějak: „Kolegové mi říkali, že vás mám motivovat, tak jsem si tady připravl menší graf.“, řekl pan Docent Vychodil a na plátnech (tehdá ještě fungovaly oba projektory) se objevil Koláčový graf. Dle něj 75% loňkých studentů nedostalo zápočet a z těch 25%, co ho dostali zkoušku stejně udělala jen slabá polovina.

Když jsme po dvou a půl hodinách z přednášky odcházeli opravdu asi málokdo by si myslel, že by se scénář, který onen graf symbolizoval mohl naplnit. Vlastně to bylo jenom takové zvláštně zaspané počítání: třeba 10+20+30+(4*5)-1/2 by se v jazyce Scheme, o který v Paradigmatech programování šlo, zapsalo například takto: (+ 10 20 30 (* 4 5) (- (/ 2))) .

Postupně však začalo přituhovat, už na druhé přednášce začaly tuhnout úsměvy a na třetí studenti jen zoufale hleděli na prezentace (pokud ne do svých notebooků či očních víček).

Scheme je oblíbený výukový programovací jazyk. Učí se v něm programovat například studenti Bostonské univerzity, MIT, Rice University, … a také Univerzity Palackého v Olomouci.
abclinuxu.cz

Někdy kolem 22. listopadu (po dokončení HeliSim), asi týden po uveřejnění zadání, jsem si řekl, že se vrhnu ná zápočtový domácí úkol. Zmlsán kolegy, kteří si nevěděli rady ani s 5 řádkovými úkoly, které dostávali od ostatních cvičících (a posílali mi je, protože já jsem tou dobou už aktivně programoval), jsem si naivně myslel, že to také budu mít za víkend hotové.

Po dvaceti dnech, noc před termínem, jsem odesílal soubor zdrojového kódu o délce 289 řádků. Vzhledem k tomu, že se mi zrovna dvakrát nevyvedla první zápočtová písemka, musel jsem to nahnat na právě tomto domácím úkolu. Z možných 20 bodů jsem však získal pouze 13.5 bodu, neboť poslední 3 ůkoly, ty nejvíc bodované a ty, nad kterými jsem strávil asi 60% času jsem měl stejně špatně.

Ukázka programovacího jazyka Scheme
I přes mnoho komentářů je kód na hranici přehlednosti

Druhou zápočtovou písemku jsem napsal neuvěřitelně dobře, takže jsem ani nepotřeboval na opravnou – z 60 bodů jsem získal 40.5, přičemž na splnění zápočtu bylo bodů potřeba 40. Mezitím nám však řekli, že všechny zápočtové písemky, které jsme doposud psali byly proti písemné časti zkoušky med a tak jsem i já si začal říkat, že když to nedám, tak to nebude taková katastrofa.

Bohužel tak trochu nešikovně jsem si zapsal dvě nejtěžší zkoušky na 2 dny po sobě. Když jsem dal tu první, Úvod do informatiky, nemohl jsem to alespoň skromně neoslavit. Něco jsme popili, ale pak už jsem upaloval spát abych byl na Paradigmata fit. Kupodivu jsem nezaspal, a tak jsem běžel na test.

Ten, jak se poté prokázalo, jsem napsal na 96% ze 100% možných (nedivte se, na vysoké můžete bez problémů získat i 130% a to dokonce bez úplatků) a tak jsem šel (spolu s dalšími dvěma kolegy, kteří také měli víc než 71%) na kobereček k samotnému panu Docentu Vychodilovi. Ten se nás každého na něco zeptal, mě konkrétně na koerci (přetypování), a odcházel jsem s A v indexu.

Od toho okamžiku pořád někoho doučuji, učím a poučuji. Úplně nejdřív ale vznikl tento skromný manuál-příručka k jazyku Scheme, a ostatně proto vůbec píši tento článek. Mezi mými kolegy se stal velmi oblíbený, a při přípravě na zkoušky poměrně praktický.

Ale kam se hrabe nějaký student, který má A ze zkoušky na někoho, kdo má před jménem 2 tituly, a ještě jeden za ním? Tím chtěl básník říci: „Choďte na přednášky a cvičení“, jinak máte přestup z UP na ÚP v brzké době jistý.

Takže ještě jednou:

Příručka, manuál a přehled Jazyka Scheme

HeliSim – proleťte se helikoptérou přímo v prohlížeči

by m@rtlin

Projekt s pracovním označením „Helča a Simča“ je dalším z řady mých velkých projektů. I když HeliSim nepatří mezi ty největší (Drag Race a Předměstí simulátor), i tak si zaslouží úctu, že jsem si v prvním semestru na vysoké ještě stále našel čas a ze zajímavého nápadu (který jsme měl v hlavě nějaký ten týden před začátkem vlastní realizace) realizoval něco takového.

Ten onen nápad spočíval ve využití toho, že při pohybu myší nad oknem prohlížeče je volána událost onMouseMove a v objektu event jsou uloženy souřadnice polohy kurzoru. Díky tomu nebyl problém při volání této události na tyto souřadnice přesunovat obrázek s helikoptérou (jak můžete vidět ve verzi 1, kterou dodám později).

No a aby toho nebylo málo, tak jsem ještě k tomu přidal, řekl bych snad spousty, dalších funkcí, takže ve výsledku je to celkem propracované dílo. Jak se můžete v nápovědě po spuštění (nebo vyvolané klávesou H) dozvědět, můžete si změnit jak letoun, tak i prostředí ve kterém létáte.

Začalo to jako simulátor letu helikoptérou, ale zvrho se to ve filosofii „Všechno lítá, co má peří“.

Ještě bych prozradil pár zajímavostí. Celé dílo jsem tvořil na den přesně 1 měsíc (21. října až 21. listopadu). Jen pár hodin po započetí tvorby mi byl zablokován účet na facebooku, a teprve teď si zakládám nový (dokázal jsme tedy celý měsíc nejen vydržet, ale i programovat! bez facebooku). Dokončen byl – jak jsem řekl 21. 11, a to přesně jednu minutu před půlnocí.

Velmi zajímavě vypadá také samotný zdrojový soubor. Ten má včetně reklamní paty rovných 7 řádků. 95% všeho, co samotný HeliSim dělá je totiž uloženo v externím skriptovém souboru, který, což se mi taky často nestává, zdá se býti docela i přehledný. A to i přes to, že má téměř 300 řádků (288). Třešničkou na dortu, no spíš myškou při tahání řepy převeliké je pak stylopis, který se stará o to hlavní – aby vše vypadalo, tak jak má, i když má v poměru ke skriptovému souboru téměř zanedbatelnou velikost (6 řádků).

Pro ty, kteří vydrželi číst až po sem tu mám vyzrazení dvou Easter Eggů. První naleznete, pokud budete létat v létě. Pod největším stromem je malá lavička. Když se na ni podíváte hodně z blízka, uvidíte na ní někoho sedět. Kdopak to asi je? Druhý je na oplátku v zimě, kde mezi hájkem z jehličnatých stromků a heliportem (blíž k heliportu) úplně dole můžete nalést čtvereček 2×2 pixely (který je oproti bílému sněhu mírně neobvykle tmavší) majíce tento význam.

Klikni pro spuštění HeliSim 10 alfa

Pozor! server není stavěný na takovéto aplikace a tato aplikace není stavěna na takovéto servery, takže přepínání vzhledů je velmi pomalé a zdlouhavé. Řešením je verze 11, na které se již pracuje.

Neodbytná je také reklama, se kterou prostě nešlo hnout.

Jak (ne)vypadám

by m@rtlin

Zde najdete několik málo fotomontáží, které mě napadly a abych snad někoho neurazil aplikoval jsem je experimentálně sám na sobě. Díky tomu si taky můžete udělat ‚obrázek‘ o tom, jak vlastně stvořitel tohoto webu vypadá.

Kdyby vás náhodou některý obrázek zaujal, můžete mi napsat a za drobnou úplatu bych vám mohl vytvořit podobné dílko (zajímavé či zábavné profilovky jsou dnes v módě!).


MaVánoce
MaVánoce – moje vánoční přání a novoročenka 2011
Hold Your Colour Agains the wall
Pro tvorbu obrázku Hold Your Colour Agains the wall jsem použil svou vlastní podobiznu (už jen proto, že je písnička, z níž tento ‚verš‘ pochází pro mě citovou záležitostí)
PF 2012
PF 2013 PF 2013
PF 2012