Nebudu ovce, nepůjdu s davem a jako snad každý blogger na přelomu roku vyvěsím na svůj blog seznam předsevzetí, plánů, přání či něčeho podobného. Já na to jdu z opačné strany – pokusím se shrnout rok předešlý.

Ale kdo mě znáte, tak si jistě říkáte, že ani to u mě není nijak obvyklé. Ano, máte pravdu. Ani toto ve zvyku nemívám.

Jeden z těch menších důvodů, proč tato slova vůbec píši, je ten, že jsem si řekl (ticho! slovo „předsevzetí“ už nechci slyšet!), že začnu víc psát, protože napsat vždycky dva články po zkouškách, často na téma, které bylo aktuální dva měsíce zpátky opravdu není ideální. Takže pro začátek píši toto, no a znáte to – jak na Nový rok, tak po celý rok…

Ale – nevím přesně proč, ale loňský rok (myšlen pochopitelně rok 2013) byl v něčem jiný, než roky předešlé, byl pro mě plný změn. Možná to bylo tím, že na jeho sklonku jsem překlenul věk, jež je roven celočíselnému děliteli (mým oblíbeným číslem) čísla 42, tedy jak jistě víte, odpovědi na Základní otázku života, vesmíru a vůbec. Možné je, že za to mohl také konec světa, který měl nastat pár dní před jeho začátkem.

Celé to asi začalo – a málem také i skončilo na mé Alma Mater – ve škole. Když jsem v lednu roku 2013 udělal jednu zkoušku téměř bez učení a s komentářem zkoušejícího, že prakticky nějak takto to má vypadat (podrobněji v článku o mém druhém ročníku na UP), říkal jsem si, že proč ne. Když jsem obstojně prošel zbytek zkouškového v zimním semestru a stejně tak i úspěšně zakončil letní semestr tak jsem měl opravdu důvod k radosti.

Jak ve výše zmíněném článku píšu, škola byla opravdu velmi náročná. Dlouhé noci strávené u počítače se pro mě staly denním (ač celkem tvrdým a často plísní zapáchajícím) chlebem, takže něco takového, jako, že se mi letos po několika letech podařilo začít alespoň trošku sportovat pro mě bylo opravdu velmi velikou a nepochybně změnou.

A když už nebyla škola, tak byla alespoň práce. Podařilo se mi získat skvělou práci, jak máma vždycky říkává „v oboru“, ale pro mě to byla docela rána. Asi každý absolvent si nejednou povzdechl, jaké to je dostat se z onoho akademicky dokonalého světa, kde neexistují zákony reality a věta: „Na tohle *er!“ do světa praxe, kde je vše úplně jinak. Takže přes den sedět v práci a večer sedět doma a učit se to, co jste se ve škole nenaučili.

Když se však zamyslím nad tím, jak jsem vlastně k této práci přišel, cítím drobný úsměv. Kromě toho, že to byla celkem úsměvná shoda náhod, tak za tím stojí jeden z lidí, které jsem měl tu čest letos poznat. Letos, ostatně jako každý a jako každý rok, jsem poznal spousto nových lidí. Mnozí z nich se stali mými blízkými přáteli, podobně jako někteří mí blízcí přátelé se stali ještě bližšími.

Na druhou stranu, jsem o několik přátel přišel. V lepším případě jen, jak já říkám, z časově-prostorových důvodů. Jak to tak bývá, času je i tak málo, na tož, aby se člověk mohl vídat se všemi svými přáteli. Obdobná situace nastává, pokud se vaši přátelé nachází třeba stovky nebo tisíce kilometrů daleko.

Ale tak, jak nemívám moc ve zvyku dělat si nepřátele, nebo dokonce se s lidmi obecně rozcházet ve zlém, tak letos jsem k tomu měl opravdu hned několik příležitostí. A o situacích, kdy jsem viděl, že někdo z mých blízkých dělal něco špatného a nedokázal jsem s tím něco dělat, nebo dokonce jsem sám věděl, že v tom mám prsty, ani nemluvě.

Aby toho nebylo málo, tak se rok rozhodl se mnou rozloučit ve velikém stylu a pod vánoční stromeček mi nadělil krásnou angínku. Takže mé poslední vánoce s rodinou, poslední (tedy ty nejlepší a nejepičtější) akce a příležitosti, užít si poslední dny roku v kruhu svých bližních jsem strávil v posteli. O tom, že sám, nebo jen s notebookem ani nemluvím (nechybělo moc a i tyto řádky bych psal v posteli).

„Alespoň jsem si asi tak po 10 letech opět prožil, jaké to je být na Silvestra „s nulou“ v krvi“

Rok to byl opravdu nabitý, plný nových známostí, nových lidí, nových kontaktů – a v neposlední řadě plný nových zkušeností. Jsem zase o něco chytřejší, v roce právě začínajícím už vím, na co si dávat pozor, čemu se více věnovat, co bych měl omezovat a vůbec – co udělat jinak, než loni.

Teď už nezbývá, než si nasadit helmu, natáhnou rukavice, nastartovat, šlápnout na plyn a vyrazit vstříc novému roku a doufat, že do dalšího roku dojedu ve zdraví.

Dojedu? Pardon, dojedeme!

 

Vážení čtenáři, děkuji Vám tímto za důvěru a čas strávený zde, na m@rtlin’s webu, a přeji vám co nejvíce úspěchů v roce 2014.