Stalo se mi to po odmaturování, stalo se mi to i letos (v prváku) po zkouškovém a stává se to mým kamarádům.
Říkám tomu „postudijní deprese“.

Představte si (nebo případně vzpomeňte) – máte zkouškové (nebo třeba svaťák), učíte se jak diví (tady se opravdu vtipné přirovnání prostě vymyslet nedá). Kofein přijímáte ve všech formách (v posledních dnech snad i dýcháním v nevětraném pokoji), nechodíte spát dřív než ve dvě ráno, nespíte víc než polovinu běžné doby, o stravování ani nemluvě. Sluneční světlo vidíte tak možná, když vyrazíte do obchodu doplnit zásoby kofeinových produktů či si vyzvednout dovezenou pizzu.

Samozřejmě přeháním, já osobně svaťák trávil celkem v klidu s minimem kofeinu a maximem spánku.

Dobrá, pokud tedy vaše tělo tyto dny přežije a dokonce se i něco naučíte, jedete tedy ke zkoušce. Ať je úspěšná či nikoliv, najednou přijdete domů, a s blaženým výrazem ve tváři prohlásíte: „Super, mám to za sebou, tak teď si budu užívat“, načež upadnete v kómat do postele a probudíte se né dřív než následující den.

Po probuzení zjistíte, že vám tělo odcestovalo na dovolenou. Vypovědělo službu. Selžhalo. Pravděpodobně jste si (naivně) mysleli, že jak jste tu zkoušku udělali, tak si začnete užívat. To si však myslíte, tedy psychická část těla (chcete-li, software). Bohužel hardware je jiného názoru a to takového, že by teď potřebuje fest regeneraci.

Na(ne)štěstí toto, fyzické, stadium může trvat jen několik dní, poté se i to tělo vrátí do normálu.

Ale  pak přijde ta horší část postudijní deprese. Psychická. S fyzickou je člověk schopen se smířit – po takové námaze je vcelku očekavatelná takováto reakce, ale že se do toho zapojí i psychika už je poněkud překvapivé. Po těch dnech, kdy jel mozek na 180% vám nyní i on vypoví službu se slovy: „Už nikdy více“. A prostě vypne.

I když víte, že toho máte moc (takové ty věci, které díky intenzivnímu studiu odkládáte), třeba do práce, pokud máte volnou pracovní dobu, ideálně pokud pracujete doma, tak to prostě nejde. Kupříkladu pokud třeba chcete programovat (což je tedy na myšlení velmi náročná činnost), tak si otevřete zdrojový kód a mozek není schopen vyplodit jedinou myšlenku. Tak do toho kódu takhle čučíte několik minut, né-li hodin a poté to stejně zabalíte a zbytek dne strávíte čuměním do zdi (byť třeba na facebooku) nebo v posteli. Nic jiného se vám opravdu nepodaří.

Nebavily mě ani v té obě mé oblíbení počítačové hry, seriály, filmy, ani videa  které používám přesně v těchto situacích. A pokud netrávíte celé dny lítáním po venku, budou marné i snahy o provozování nějaké exteriérové aktivity, jako je sport. Proč také, když je venku tak děsné počasí (v létě vedro k padnutí a v zimě zase zima nebo sychravo)? Dovedete si jistě také představit, jak na tom bude vaše chuť k jídlu.

A najednou vám prostě začne vadit všechno. Hromada špinavého nádobí, jen si povzdychnete, když jdete kolem, a raději by jste vyhodil do vzduchu celý byt než aby jste jej museli umýt. Ale ani to se vám nechce a tak jej dříve nebo později stejně umyjete.

Nejraději by jste prostě jen a jen spali. Což neznamená, že sami. Řekl bych, že spíš naopak. A to nejen za střízliva. Tím jsem nemyslel, že toto období musíte strávit s lahví v ruce a nějakými osobami opačného pohlaví v posteli. Ale je fakt, že ve společnosti přátel někde v chládku nějaké hospůdky nebo vinárny taky pomůže odbourat toto období. Už jen proto, že poté prospíte polovinu dalšího dne.

Po několika dnech, nebo týdnech, to pomalu vyprchá, vy se začnete vracet zpět do normálního života a začnete opět fungovat. A když se k tomuto období vrátíte, zjistíte, že to nebylo až tak úplně nejhorší, nějaký ten den strávit jen tak nicneděláním.