Ano, opravdu to znamená, co si myslíte. Nevím, jestli to bylo nějakým zázrakem či co, ale opravdu je to tak. I v letním semestru prvního ročníku studia Aplikované informatiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého jsem prospěl se 100% úspěšností.
Po semestru, který byl opravdu teror, kdy jsem počítal dny, když už to konečně zkončí to zkončilo a přišel vytoužený odpočinek – zkouškové (možná se smějete, ale za malý moment vás vyvedu z omylu). Vraťme se tedy zpět k onomu třináctitýdennímu utrpení.
Jak jse mohli dočíst ve článku Hon na Céčka, tento semestr jsem měl opravdu nabitý. Začnu těmi hlavními předměty. Algoritmická matematika 2 dá se říct navazovala na jedničku. Braly se tam takové zajímavé věci jako základy teorie grafů a stromů, odkud se přešlo až po různé binární vyhledávací stromy a vyvrcholilo to hashováním. Doktor večerka po nás obšas i chtěl aby jsme na cvičeních něco dělali, ale do dalšího ho to obvykle přešlo, takže jako vždy pohoda (a když ne, stačilo říct: „Já vim, já si jenom tady todhle dodělám au ž jdu na to.“). Zápočtový test a úkol jsme víceméně všichni tak nějak udělali (mé poněkud neodpovídající hodnoty v úkolu jsem svedl na vadný algoritmus funkce <code>rand();</code>, podobně jako minulý semestr) a vzhůru na Bělehrad!
Tedy k panu profesoru Bělohlávkovi do kabinetu. Na první termín vyhodil prolovinu lídí po první větě, protože nedokázali přesně formulovat nějakou definici. I na dalších termínech takto pár lidí vyletělo, nicméně já mezi nimi nebyl. Já si vytáhl otázky, které mi nepřišly moc těžké. Ale znáte to – myslíte si to, jak to umíte, ale najendou jak na vás profesor promluví, všechno z vás najednou vyteče vašim podpažím a víte, že je zle. Neřekl jsem snad nic kloudného, zachránilo mě asi jen to, že jsem to celkem chápal (a po podobných zážitcích z minulého semestru bych řekl, že ke mně cítí určité sympatie, že by Starý Jano?). Bohužel otázku za D bludišťáků jsem po**al, a tak jsem s odcházel s Poker face a E v indexu. Ale mám to (na to, že jsem se to téměř neučil).
Druhý z těch těžších předmětu byly pochopitelně Pararáče (Paradigmata (Objektového) Progrmaování 2). Že prej budeme dělat už OOP, ale protože umíme všichni Scheme (a kdo ne, měl prostě smůlu), tak jsme to dělali v Lispu. Získání zápočtu byla oproti ALM opravdu řežba. Každý týden úkol, obvykle tak na 100-300 řádků kódu, a když je to nová látka, kterou ještě navíc moc nechápete, protože jste na přednášku, která byývala v pátek na 8, přišli o půl hoďky pozděj, protože jste pomáhali sestře s bakalářkou, nebo jste si s úctou přispali, dá vám jeden úkol zabrat i na pár dní. Nicméně já to (samozřejmě) dal vcelku s přehledem. Akorát mě trošku mrzí, že jsem orpavdu neposlechl kamaráda a poslední úkoly jsem už tak trochu hodně lajdačil.
Díky tomu jsem přišel ke zkoušce suverénně s tím, že bez A neodcházím. První 4 hodiny programování tomu opravdu nasvědčovaly. Řešení jsem měl velmi dobré, Lašťovička jen přikyvoval hlavou a nic mi nevýtýkal. Když jsem se však vrhl na události, zhavaroval jsem na jejich fatálních neznalostech (způsobených do značené míry oným zanedbáváním posledních úkolů), takže provedení bylo sice velmi dobré (což na splnění stačilo), ale funkčnost mizivá. Známku E jsem tedy zdvořile odmítl a zapsal se na popříští termín. Mezitím jsem si vypracoval nanečisto zadání dalšího termínu, na kterém jsem události asi konečně opravdu pochopil a díky tomu jsem na můj druhý termín dostal A. A A by to nebylo, kdybych všude nenaházel <code>set-events</code> a nefungovalo to díky tomu na 100%, protože by se mi v tom začal nimrat do hloubky a něco by si tam určitě našel.
Celkem v pohodě byl taky Úvod do programování 2, pokračování veleúspěšné jedničky. Pokročilejší věci v céčku, které použijete asi 3x v životě a to jen pokud chcete někoho vytočit, že mu to ve Visual Studiu hází errory. Další způsob, jak studenta okrás to pár dní drahocenného času.
Matematika 1 taky byla celkem v pohodě. Člověk se těší, že už konečně začne derivovat, a ono zase nic. Zasekli jsme se u matic a vektorů. Aspoň už umím číst transformační matici v Gimpu 🙂 (ale asi mi je to k ničemu, protože manipulace s ní není zrovna na 10 vteřin). Zápočet za domácí úkoly vypracovávané většinou ve škole s Lukáše a Laďou v týdnech, kdy nebyla Psychologie obchodního jendání (viz dále). Na zkoušku jsem (tradičně) přišel s půlhodinovým zpožděním a díky tuně numerických chyb jsem dostal D.
Tím končí předměty povinné. Asi nejzajímavější z Céček bylo Programování v jazyce C pro fyziky. Polopatě, podrobně, nepovinně na příkladech, ale rychlostí světla (co by jste také na Společené laboratoři optiky chtěli?) se proletělo téměř, to co v obou našich Úvodech do programování dohromady. Každý týden řádově 3-5 úkolů, takže dva až tři dny práce. Ale stálo to za to. Člověk se naučil zase něco nového, jiné příklady – znáte to. Zkouška formou většího projetku – já si samozřejmě vybral ten nejtěžší, parser aritmetických výrazů do stormové struktury a práce s nimi. Přibližně 550 řádků, asi týden a něco práce. Sice mě to spolu s PP připravilo o veškerý čas, ale ty kredity za to stojí.
Programátorská odreagovačka ve formě Softaware pro Matematiky 2, taky ušla. Stačilo jen chodit na cvičení dávat tam pozor, psát si zápisky, a před zápočtem si to projít (nebo uložit do vhodné složky v notebooku ;-)). Matlab je zkrátka šikovná věcička, jeho znalostí jsem využíval (hlavně v Matice) co chvila ;-).
Z neprogramátorských předmětů bych zmíníl „ítépéesko“ a „KGPZS“, tedy Technologie počítačových sítí a Grafické programy, oboje na Pedagogické fakultě. Zápočet z ITPS byl hodně o nervy – ještě aby ne. Když strávíte jedno a půl odpoledne odpovídáním na otázky „Stiskem jaké klávesy potvrdíme provedení příkazu Ping?“ a pak zjišťujete po všech čertech, jestli se odpovědi tutorovi, odeslaly, jestli je schválil či ne, a jestli tedy máte zápočet nebo ne. Nakonec jsem získal z každé kapitoly v průměru 130% bodů a šel jsem na abcd test. Asi jsem měl smolný den a těch pár věcí, kterými jsem si nebyl úplně jistý, … no zkrátka potupa jak blázen, dostal jsem E. Mé první E a to ze snad nejjendoduššího předmětu.
O Grafických programech vám toho moc neřeknu, protože blokovou výuku (1 přednášku) jsem zazdil a tak jsem akorát vypracovanou seminární práci poslal dle zadání na internetu (logo v svg a design webu v rastru). Aspoň už vím, jaké to je shánět někoho, o kom ani nevíte jak vypadá. Pět kreditů opravdu, ale opravdu zadarmo. A ještě jednou opravdu.
Předmět Evropská integrace pro studenty PřF se mi tedy moc nelíbil. Celou dobu otravné kecy o Evropské Unii, nuda, takže většinou programování úkolů do Programování pro Fyziky. Nedostatek zásuvek, pouze vepředu jich bylo požehnaně, ale když jsem pak vysílením (a samozřejme s úctou) usnul, byl jsem vzbuzen přednášejícím, jak do mě šťouchal prezenčkou. Ke všeobecnému veselí přispěl výrok, že mám na čele otisklý touchpad, ikdyž to byl jen rukáv od mikiny. Dva kredity a nazdar.
Nechci říct to nejlepší na závěr, ale Psychologii obchodního jendání bych rozhodně negativně nehodnotil. Člověk si užil zábavy a navíc se naučil něco sakra užitečného. Ani nevíte, jaké jsem měl na zkoužce z ALM nutkání pozvat pana profesora na kávu, jakožto první řešení při styku se zákazníkem na pokraji sil, který posílá zakoupený produkt už počtvrté na reklamaci. Nyní si dávám víc záležet na prvním dojmu, pozoruji postoje osob v mém okolí a snažím se jejich jednání přizpůsobovat.
Sečteno podtrženo, 10 podpisů v indexu, za celý ročník 17, a kreditů rovných 70. No to je skvělé, není to skvělé? Myslím, že to, že jsem 13 týdnů téměř nežil za to celkem i stojí.
Stačí vám to? Tím dneska končím. A jdu na jedno. To se přeci musí zapít, ne?!