Programování. S tímto slovem se na tomto webu setkáte poměrně často. Je to proto, žejá jsem magor, když jsem si vzal něco do hlavy, nemohl jsem to dostat ven. Takže díky tomu relativně intenzivně programuji už víc než dva roky a výsledkem jsou mimo různé blbůstky především Drag Race a Předměstí simulátor.

Toť jen jeden z důvodů, proč vůbec vznikl tento článek. Ale abych se vrátil zpět k programování jako takovému, pak bych tedy na základě této zkutečnosti zkonstatoval, že programování je rozhodně činnost náročná. Je potřeba se na to plně soustředit, a když už pak programujete opravdu několik hodin, obzvláště nějaký ten zapeklitý algoritmus a ten vám pořád a pořád nechce fungovat, už ztrácíte nervy, už nevíte kde by ještě mohla být chyba, tak je nejlepší se přinutit se k tomu, aby jste to pro dnešek už vzdal. Nebo druhá možnost, které já říkám vyvolat přerušení.

To znamená, že toho prostě necháte. Buďto jen třeba na dvacet vteřin, kdy se podíváte třeba na facebook / twitter / … (proto často hovořím o tom, že mít facebook / twitter / … je pro programátora velmi významná věc), můžete něco popít, pojíst ne vykonat nějakou dlouho odkládanou domácí práci. Nebo, což jsem také docela často praktikoval, na takových 20 minut si třeba něco zahrát a nebo, jak jsem řekl, prostě jít spát a pokračovat další den.

Toto takzvané přerušení vás přivede na jiné myšlenky a pak najednou přijdete, pročtete si ten zdroják a chybu najdete již při prvním pohledu, neboť jste ji před tím prostě přehlíželi. Nehledě také na ten fakt, že programování vás totálně psychicky vyčerpá, takže už vám to ke konci prostě nemyslí.

Programování prostě není pro každého. Kromě pevných nervů a silné vůle, aby člověk vůbec něco naprogramoval, na to musí mít hlavu. Jinak se to bude velmi složitě a zdlouhavě učit. Prostě musíte mít v hlavě představu, musíte mít vymyšleno, co od programu očekéváte, ba dokonce přesně celý algoritmus, který pak zhmotníte formou zdrojového kódu už když usedáte k počítači.

Být programátorem totiž neznamená sedět u počítače a datlit příkazy, ale přemýšlet a tok vašich myšlenek ťukat do počítače. A teprve potom nechat si od něj nechat ověřit, že byly vaše myšlenky správné, a že vámi vymyšlený algoritmus funguje jak má.

Jak říkám, můžete to zkusit a jestli vám to půjde, tak budete potom řešit stále zapekliťější a zapeklitější problematiky. A při troše štěstí se z vás třeba jednou stane uznávaný programátor.