To se i já divím. Další semestr, další zápočtové, další zkouškové mám za sebou a vše z toho úspěšně.

Jako vždycky jsem si našel chvilku, abych vám popsal, jak probíhal předchozí semestr a vše s ním spjaté.

Informatická propedeutika 2, tedy standartní bloková výuka hned v prvním týdnu byla pro nemoc zrušena a to včetně zápočtového úkolu. Nicméně kredity zůstaly zachovány. Chudáci ti, co si ji nezpsali. To ale byla asi jedna z posledních dobrých zpráv na následujcí týdny.

Kromě propedutiky jsem měl také zapsané všechny ostatní B předměty (povinně volitelné) doporučené na zimní semestr druhého ročníku, takže rozvrh jsem měl opravdu nabitý. Ve škole sice jen 3 dny v týdnu, ale to téměř bez přestávek od rána (dopoledne) až do pozdního odpoledne, či večera.

Ze začátku semestru jsem hodně bojoval s Paradigmaty programování 3. Makra mi moc nesedla, (díky nim jsem taky dostal ze zkoušky B), trávil jsem nad úkoly do tohoto předmětu značnou část svého volného času. Poté už to celkem ušlo, člověk se naučil, že pokud programuje příklad a má víc než 4 řádky, nemá cenu v něm pokračovat a může ho rovnou smazat, protože by byl určitě špatně.

Když jsem nějak dohnal bodový skluz s Paráči (a že to byl opravdu boj), vrhnul jsem se na Ročníkový projekt. Neměl jsem moc čas studovat rozdíly mezi možnými variantami zadání (konkrétně impmentance deskových her Dameo, Fríská Dáma, Hawajská Dáma nebo Parašutistická Dáma), tak jsem sáhl hned po prvním. Jazyk implementace pro mě byla jasná volba – Java.

V porovnání se zbývajícími dvěma jazyky (C# a C++), které jsme měli na výběr (Common Lisp neuvažuji), jsem věděl, že právě Javu budu umět po absolohování semestru ze všech nejlíp. Na C++ jsem věčně dělal, že něco dělám, což se mi vrátlo formou zápočtu za aktivní účast, a na C# jsem se chodil akorát vyspat po náročném dni nebo, pokud jsem se na to zmohl, programovat úkoly do Javy.

V Úvodu do progrmaování 3 – Java jsme totiž opravdu proletěli velmi praktické věci (ano, pravda, vědět, že v C# se pole indexuje od nuly je taktéž velmi praktické ;-)) takže tvořit v ní pak slušný ročníkový projekt opravdu nebyl problém.

Nehledě na to, že vyučující neznal slova hezčí než: „No, to ujde“, „To je hnus“, „Todle je na poblití“, „a todle rači ani nečtu“ a navazoval tak na tradici předmětů Paradigmata programování, které si kladly za cíl učit nás slušnému programování.

Jako další významný předmět bych jmenoval Počítačové sítě. Předmět, kterého jsem se opravdu velmi obával. Na síťařinu jsem nikdy nebyl, takže při životě mě držely mé (základní) znalosti o počítačových sítích ze střední. Na přednášky chodilo jen pár lidí, kteří poté měli Javu (a ani z daleka ne všichni), na cvičeních, byť byla zadání online, nikdo nic nevěděl, svépomocí jsem se ale nějak dobojoval k zápočtu.

Na zkoušku jsem se učil několik dní a s tím, že tak na třetině otázek mě vyhodí, u třetiny mu něco řeknu a tak na necelou jednu třetinu otázek jsem si i věřil. Vytáhl jsem si otázky z třetiny druhé a odcházel jsem s C.

Algoritmická matika byl také poměrně dobrý předmět. Začaly se brát více teroreticko-informatické záležitosti, více do algoritmů. Ze začátku to bylo super, celkem jednoduché učivo aplikované na mě známých problémech (Problém batohu, Dijkstrův algoritmus, …) přednášek jsem chápal, na cvičení se chytal. Ke konci jsem však na přednáškách spával a cvičení opouštěl v půlce, takže byla příprava na zkoušku o to těžší. Tahal to ze mě až z paty, ale prý jsem to chápal, každopádně A mě velmi překvapilo.

Třešničkou na závěr byla úplně obyčejná Matematika 2. Celou dobu semestru byla na cvičeních totální nuda, víceméně opakování ze střední, na tabuli jsem oči zvedl tak dvakrát za přednášku, prostě nuda. Bohužel na zkoušce jsem si vytáhl učivo poslední přednášky na které jsem pro jistotu nebyl vůbec a které jsme na střední brali jen tak okrajově, natož abych si pamatoval vzorečky a znal definice, takže jsem opakoval. Aby toho nebylo málo, na druhý pokus jsem si vytáhl naopak otázky skvělé, ale našel v mých znalostech par děr a tak jsem mírně smutný odcházel s C.

Díky množštví B předmětů byl můj rozvrh chudý na C (nepovinné) předměty. Pokračoval jsem tak pouze v SWM2 předmětem Sowtare pro matematiky 3, který jsem z půlky strávil přetahováním cvičení ze sítí a z druhé děláním něčeho, jakože aby se neřeklo. Na zápočtu po nás chtěl vyřešit nějakou složitější diferenciální rovnici, což nakonec dopadlo tak, že jsem zkopíroval jeho ukázkový kód a jen jej upravil.

No a o Webové prezentaci jsem se již rozepsal ve zvlášť článku Sedím na SLO/WP a strašně se nudím….

Jak říkám, po dobu semestru, a vůbec téměř do teď jsem neměl téměř volný čas, v podstatě pořád jsem dělal něco do školy, a když ne, pracoval jsem na Ročníkovém projektu. Byl to záhul, ale stálo to za to. Něco jsem se naučil, nasbíral jsem plno kreditů a teď vzhůru do nejnáročnějšího semestru za celé bakalářské studium.